Core, HSS a jógová praxe

Core a hluboký stabilizační systém bývají často zaměňovanými pojmy. Pojďme se na ně podívat blíže. 

Hluboký svalový stabilizační systém páteře/trupu - ve zkratce používaný jako HSS je tvořen pouhými čtyřmi svalovými skupinami:

- bránice (diaphragma)

- pánevní dno (diapragma pelvis)

- příčný břišní sval (m. transversus abdominis)

- musculi multifidi

Jádro, střed nebo core, je nadmnožinou HSS. Různé zdroje uvádí různé svaly, ale pojďme si pro účely tohoto článku říci, že budeme za core považovat následující:

- HSS

- všechny další břišní svaly

• přímý břišní sval (m. rectus abdominis)
• šikmý vnější břišní sval (m. obliquus externus abdominis)
• šikmý vnitřní břišní sval (m. obliquus internus abdominis)
• čtyřhranný sval bederní (kvadratus lumborum)

- bedrokyčlostehenní sval (iliopsoas)

- vzpřimovače páteře (erector spinae)

Zdálo by se tedy, že když zabírá core, musí zabírat i HSS. 

A s touto myšlenkou se opravdu v tréninku setkáváme. A oslabený klient, jehož HSS je na hranici zhroucení, dostává v dobré víře cviky typické pro posilování core - například pozici prkna nebo loďky. 

V těchto pozicích skutečně dojde k aktivaci středu, ale ne vždy kvalitně. Vlastně, buďme upřímní, téměř vždy velmi nekvalitně. 

Vezměme si pozici prkna. Gravitace by měla zacílit na břišní svaly, které - s výjimkou čtyřhranného bederního a horních vláken přímého břišního - tendují k oslabení. Myšlenka není marná. Náš oslabený klient si ale v pozici vypomůže tím, co je u něj silnější - třeba vzpřimovači páteře. Z břišních svalů se zapojí ten nejaktivnější, tedy přímý břišní sval. A o souhře bránice-pánevní dno-transversus si můžeme tak maximálně nechat zdát při šavásaně. Velmi oslabený klient si nechá trup zapadnout do ramenních kloubů, případně do loktů. HSS se k práci pořádně ani nedostane, práci si převzal krizový tým třídních šprtů. Pokud chceme dostat k práci zadní lavice, musíme je výslovně oslovit a nenabízet týmový projekt. Minimálně do doby, než se nám třída sehraje ve funkční skupinu. 

Obdobná situace bude u pozice loďky. Zde hrají prim flexory kyčle. Iliopsoas, chronicky zkrácený dráždič nadledvinek (psali jsme ZDE), si podrží ohnuté kyčle, z břišních svalů se nám opět zapojí především přímý.  Zapojení bránice v této pozici bude pro klienta-začátečníka velmi náročné. Cvik je příliš náročný na to, aby tělo nepanikařilo a ve snaze udržet se v pozici, nepovolalo staré dobré pracanty. 

Posilování core se tedy ne vždy rovná posilování HSS, ač se v praxi často zaměňují a u kvalitně připraveného tréninku s připravenými klienty se mohou překrývat. 

Chceme-li však oslovit primárně HSS, nezbývá, než core okleštit.

Musíme omezit součinnost bedrokyčlostehenního svalu na úkor břišních svalů, přímého břišního svalu na úkor příčného nebo vzpřimovačů páteře na úkor svalů pánevního dna a bránice. 

Ideálními cviky pro posílení HSS jsou cviky využívající brániční dýchání, balanční cviky nebo jógové pozice s inspirací vývojové kineziologie (psali jsme ZDE). Cviky jsou snadné a fyzioterapeuticky laděné, tělo tak nemá potřebu pouštět do hry silné hráče. Ti mohou odpočívat a nechat zadní řady třídy vylepšit si průměr. 

Znamená to, že jsou loďky a prkna špatnými cviky?

Rozhodně ne. Jen jde o cviky velmi obtížné. A i když nemůžeme popřít, že jsou cílené na posílení středu, nebudou vhodnou volbou u klientů s oslabeným HSS. To je celé. Core zkrátka není HSS. A pokud jde o terapeutické vedení jógové lekce, HSS by měl mít své pevné místo v naší praxi. 

Autorka: Mgr. Veronika Kozlová